Megaprůšvih za 33 miliard: Stát koupil Net4Gas bez smlouvání o ceně a účet poslal lidem

Koupili byste dům zatížený třicetimilionovou hypotékou, kterému včera vyhořela střecha, nájemníci utekli bez placení a banka buší na dveře, za plnou odhadní cenu bez jediného pokusu o slevu? Soudný člověk by prodejce s takovou nabídkou vyprovodil ze dveří během deseti sekund. Přesně takhle však v tichosti nakupovala Česká republika. Stát prostřednictvím stoprocentně ovládaného provozovatele přenosové soustavy ČEPS převzal zadluženého provozovatele tranzitních plynovodů Net4Gas. Závěry nezávislých forenzních a ekonomických auditů, které hodnotí postup klíčových aktérů, neponechávají prostor pro jakékoli diplomatické kličky. Státní vyjednavači i management ČEPS při dohadování transakce v hodnotě desítek miliard korun prakticky vůbec nesmlouvali o ceně.

Předložené posudky a interní zprávy odhalují nepříjemnou pravdu o tom, jak se v tuzemsku zachází s veřejnými financemi. Zástupci státu převzali analytické modely prodávajících konsorcií téměř bez výhrad, akceptovali astronomické zadlužení přesahující 33 miliard korun a zcela rezignovali na elementární zákonnou povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Místo tvrdého byznysového tlaku na zahraniční investory, kteří se potřebovali zbavit toxického aktiva, přišla bezpodmínečná kapitulace maskovaná zájmy energetické bezpečnosti. Výsledkem je obří finanční břemeno, které neskončilo v propadlišti dějin, nýbrž v měsíčních vyúčtováních za plyn u českých rodin a tuzemských továren. Pojďme rozkrýt mechanismus transakce, na kterou budeme doplácet ještě dlouhá léta.

Anatomie obchodu: Jak se zbavit toxických miliard na účet českých daňových poplatníků

Před vypuknutím války na Ukrajině představoval Net4Gas zlaté tele středoevropské plynárenské infrastruktury. Společnost disponovala monopolem na přepravu plynu přes české území a její potrubí o délce téměř čtyř tisíc kilometrů fungovalo jako klíčová tepna pro ruský plyn směřující z plynovodů Nord Stream a Jamal dále do Německa, Rakouska a na Slovensko. Ročně soustavou proteklo přes 40 miliard metrů krychlových plynu. Provozní zisky EBITDA atakovaly deset miliard korun ročně a zahraniční vlastníci – německá pojišťovací skupina Allianz a kanadský infrastrukturní fond OMERS – si pravidelně vypláceli tučné dividendy. Tento byznys model však stál na jediné klíčové noze: dlouhodobých přepravních smlouvách typu ship-or-pay s ruským exportním monopolem Gazprom Export.

Zlom přišel v roce 2022. Ruská strana jednostranně zastavila platby za nasmlouvanou kapacitu, dodávky přes severní trasu ustaly a plynovody zely prázdnotou. Během několika měsíců se roční objem přepravy propadl o více než devadesát procent. Z vysoce ziskové společnosti se přes noc stala finanční past. Net4Gas totiž svůj dřívější rozvoj i výplatu dividend financoval masivní emisí dluhopisů a bankovních úvěrů. V rozvaze podniku svítil dluh ve výši přibližně 33 miliard korun se splatností rozloženou mezi roky 2025 a 2031. Bez ruských tranzitních plateb firma generovala masivní provozní ztráty a hrozilo, že v horizontu měsíců poruší bankovní kovenanty a zřítí se do platební neschopnosti.

Allianz a OMERS stáli před drsnou volbou: buď do Net4Gas napumpují miliardy korun ze svého na záchranu před bankrotem, nebo odepíší hodnotu vlastního jmění a pustí firmu do restrukturalizace. V ten moment se však na scéně objevil český stát v zastoupení Ministerstva průmyslu a obchodu a společnosti ČEPS. Místo toho, aby stát využil bezvýchodné situace prodávajících a diktoval tvrdé podmínky, nabídl jim elegantní únikovou cestu. ČEPS v říjnu 2023 formálně odkoupil 100 % akcií Net4Gas Holdings za základní kupní cenu kolem 3 miliard korun s příslibem dalších doplatků až do výše 2 miliard korun v závislosti na hospodářských výsledcích. Skutečná cena transakce – takzvaný enterprise value – však činila bezmála 38 miliard korun, protože stát na sebe v plném rozsahu převzal oněch 33 miliard dluhů. Zahraniční fondy si mohly oddechnout, český daňový poplatník naopak dostal miliardový závazek.

Péče řádného hospodáře v troskách: Proč stát odmítl smlouvat o ceně

Zákon o obchodních korporacích mluví v paragrafu 51 naprosto srozumitelnou řečí. Člen statutárního orgánu je povinen jednat s péčí řádného hospodáře, což znamená jednat s nezbytnou loajalitou, pečlivostí a na základě všech dostupných informací. Auditní šetření však ukazuje, že při nákupu Net4Gas se management ČEPS i ministerské špičky chovali přesně opačně, než jak by ve stejné situaci postupoval jakýkoli racionální soukromý investor. Zprávy auditorů poukazují na alarmující fakt: vyjednavači na straně kupujícího v zásadě nesmlouvali o kupní ceně a akceptovali valuační rámec, který předložila protistrana.

Auditoři poukazují na to, že ocenění podniku stálo na extrémně optimistických scénářích budoucího vývoje, které odporovaly reálné situaci na evropském trhu s plynem. Finanční poradci pracovali s modely předpokládajícími brzké oživení tranzitních toků nebo masivní nárůst kapacitních plateb za přepravu vodíku po roce 2030. Zcela opomíjeli scénář, že ruský plyn se do českých trubek už nikdy nevrátí v původním objemu a že vybudovaná tranzitní kapacita je pro vnitrostátní potřeby České republiky brutálně naddimenzovaná. ČEPS a ministerstvo navíc nevyužily nejsilnější vyjednávací páku, jakou vůbec mohly mít v rukou. Věděly, že akcionáři nemají na stole žádnou konkurenční nabídku. Nikdo ze soukromého sektoru neměl sebemenší zájem koupit prázdné potrubí s dluhem třiatřicet miliard korun.

Standardní postup zkušeného investora v takzvaných distressed transakcích spočívá v nekompromisním tlaku na věřitele. Věřitelé držící dluhopisy Net4Gas se třásli strachy, že v případě insolvence uvidí jen zlomek svých peněz. Tržní cena těchto dluhopisů na sekundárních trzích se v kritických měsících propadala hluboko pod jejich nominální hodnotu. Kdyby stát jednal s péčí řádného hospodáře, podmínil by nákup akcie tím, že věřitelé odepíší 30 až 50 procent dluhu formou takzvaného haircut haircut. Tímto jediným krokem mohl stát ušetřit 10 až 15 miliard korun. Místo toho management ČEPS garantoval splacení všech dluhů v plné nominální výši a k tomu přihodil miliardové odstupné akcionářům. Argument, že stát neměl čas a musel jednat bleskově kvůli národní bezpečnosti, audity cupují na prach. Plynovody jsou zabetonované pod zemí a z České republiky by je nikdo neodvezl, ať už by firmu vlastnil kdokoli.

Účet zaplatí koncový zákazník: Jak se dluhy Net4Gas promítají do faktur

Iluzi, že transakci zaplatil ČEPS ze svých vlastních nerozdělených zisků a běžný občan nic nepozná, definitivně rozbilo cenové rozhodnutí, které vydal Energetický regulační úřad. Energetika funguje na neúprosných principech síťové regulace. Provozovatel přepravní soustavy má ze zákona nárok na úhradu takzvaných oprávněných nákladů, odpisů a přiměřeného zisku z regulované báze aktiv (RAB). V minulosti tento nákladový aparát pokrývaly zahraniční subjekty posílající plyn přes naše území. Když tranzit zmizel, fixní náklady na údržbu tisíců kilometrů potrubí, kompresních stanic a obsluhu gigantického dluhu zůstaly na stole. Kdo je musí zaplatit? Jediný, kdo v soustavě zbyl: český spotřebitel.

ERÚ musel reagovat dramatickým skokem v regulované složce ceny plynu. Poplatky za přepravu plynu vnitrostátním odběratelům vzrostly o desítky až stovky procent. Zatímco ještě v roce 2021 tvořila platba za přepravu zanedbatelnou položku na faktuře, v letech 2024 a 2025 se stala citelným zásahem do rozpočtů. Pro průměrnou domácnost topící plynem to znamená zvýšení ročních výdajů o několik tisíc korun. Mnohem drtivější dopad však tento krok přinesl do průmyslového sektoru. České sklárny, chemičky, ocelárny, keramičky i potravinářské závody spotřebovávají stovky milionů kubíků plynu ročně. Zvýšení regulovaných plateb pro ně představuje přímou ztrátu konkurenceschopnosti vůči německým nebo polským konkurentům, kteří podobně zpackanou sanaci tranzitních soustav na svých fakturách neřeší.

Mnoho firemních odběratelů se proto snaží omezovat spotřebu a hledat provozní úspory všude, kde je to možné. Podniky, které nechtějí pasivně akceptovat narůstající regulované poplatky, aktivně nasazují vlastní zdroje energie a chytré řízení. Právě specializovaná řešení vyvinutá pro firmy ukazují, jak se moderní průmyslové podniky brání centrální drahnotě prostřednictvím energetického managementu, vlastní výroby a optimalizace diagramu spotřeby. Bez vlastních aktivních kroků dnes průmysl platí za chybná manažerská rozhodnutí státu plnou cenu.

Ruská ruleta s arbitráží: Miliardová pohádka o penězích z Gazpromu

Jedním z hlavních argumentů, kterým vládní představitelé i vedení ČEPS obhajovali vysokou nákupní cenu, byla pohádka o lukrativní arbitráži. Net4Gas totiž evidoval neuhrazené pohledávky vůči společnosti Gazprom Export za nasmlouvaný tranzit v hodnotě přesahující 20 miliard korun. Zastánci obchodu tvrdili, že tyto peníze stát prostřednictvím mezinárodních arbitráží snadno vymůže a nákup se tak České republice královsky vyplatí. Závěry auditu hodnotí zahrnutí této arbitráže do ekonomického zdůvodnění transakce jako nebezpečné amatérství a hazard s veřejnými penězi.

Spoléhat se na to, že z Ruské federace nebo od státního kolosu Gazprom reálně vymůžete dvacet miliard korun, vyžaduje buď naprostou neznalost mezinárodního práva a geopolitiky, nebo cílené lakování reality na růžovo. Gazprom sice může mezinárodní arbitráž u stockholmského nebo ženevského tribunálu formálně prohrát, ale výkon takového rozhodnutí je v praxi téměř nemožný. Rusko jakékoli západní arbitrážní nálezy ignoruje, tamní soudy vydávají předběžná opatření zakazující zahraniční exekuce a majetek Gazpromu v Evropě je buď zkonfiskován, zatížen dřívějšími sankcemi, nebo už dávno vyčerpán jinými věřiteli, jako jsou německý Uniper či francouzský Engie.

Auditoři konstatují, že započítat nevymahatelnou pohledávku vůči ruskému režimu do valuace solventní infrastrukturní firmy v plné nominální hodnotě hraničí s účetním klamem. V komerční praxi se takové pohledávky oceňují nulou nebo jednotkami procent jejich nominálu. Podrobnější rozbor dopadů regulovaných složek a infrastrukturních chyb na českou energetiku dlouhodobě přináší také portál ShareElectric.cz, který poukazuje na nebezpečí, kdy se politická zbožná přání stávají podkladem pro reálné rozpočtové výdaje. V případě Net4Gas posloužila ruská arbitráž pouze jako pohodlné alibi k tomu, aby nikdo nemusel vysvětlovat, proč stát kupuje předluženou skořápku za desítky miliard.

Byla jiná cesta? Insolvence, nákup pohledávek a promarněná příležitost

Kdykoli čelí obhájci nákupu kritice, vytahují tradiční protiotázku: A jaká byla alternativa? Měli jsme snad nechat zkolabovat páteřní plynovodní síť a ohrozit dodávky plynu do českých měst? Odpověď, kterou auditní zprávy i zkušení insolvenční právníci formulují zcela jednoznačně, zní: Stát měl k dispozici hned několik mnohem výhodnějších a bezpečnějších scénářů. Žádný kolaps dodávek plynu v žádném případě nehrozil.

První a nejlogičtější variantou byl nákup pohledávek na volném trhu. Jak již bylo zmíněno, dluhopisy Net4Gas se obchodovaly s masivním diskontem. ČEPS mohl prostřednictvím bankovních domů skoupit klíčové tranše těchto dluhopisů za zlomek jejich ceny. Jako majoritní věřitel by pak stát získal nad Net4Gas naprostou kontrolu. Mohl iniciovat kapitalizaci pohledávek – tedy výměnu dluhu za stoprocentní akciový podíl – a celou společnost převzít očištěnou od desítek miliard závazků. Zahraniční akcionáři by neodešli s miliardovým odstupným, nýbrž s nulou, což přesně odpovídalo reálné hodnotě jejich vlastního kapitálu v krachující firmě.

Druhou cestou byla řízená reorganizace v rámci insolvenčního řízení. V médiích vyvolává slovo bankrot paniku, ale v korporátním světě jde o standardní ozdravný proces. I kdyby Net4Gas skončil v insolvenci, technický provoz potrubí by se nezastavil ani na jedinou sekundu. Provozovatel podléhá přísnému dozoru ERÚ a licence na přepravu plynu je vázána na plnění zákonných povinností. V rámci reorganizace by soud určil insolvenčního správce, dluhy by se osekaly na úroveň, kterou je firma schopna reálně splácet ze svých domácích tržeb, a očištěný fungující podnik by následně odkoupil stát za zlomek současných nákladů.

Místo toho zvítězil strach z politické odpovědnosti a tlak privátních zájmových skupin. Stát zvolil nejhorší možnou variantu: převzal na sebe veškerá rizika, zachránil soukromé investory před nevyhnutelnou ztrátou, vyplatil jim peníze na ruku a dlužní úpisy přepsal na české občany. Ztracená vyjednávací pozice je o to smutnější, že Česko mělo všechny trumfy v rukou. Plynárenskou infrastrukturu a její regulatorní pravidla detailně monitoruje také server sdilenielektriny.com, kde odborníci pravidelně upozorňují na strukturální nedostatky centralizovaného řízení české energetiky.

Od centrálních chyb k decentralizaci: Konec slepé důvěry v monopolní řešení

Kauza Net4Gas je definitivním mementem, které ukazuje limity centrálně plánované a státem garantované energetiky. Celý případ demonstruje nebezpečný vzorec chování: když se centrální infrastruktura dostane do potíží kvůli geopolitickým posunům nebo špatnému managementu, ztráty se jednoduše znárodní a rozpočítají do poplatků pro koncové uživatele. Tento přístup však v éře transformující se energetiky naráží na své meze. Stále více spotřebitelů, obcí i výrobních podniků zjišťuje, že jedinou spolehlivou obranou proti nekonečnému zdražování regulovaných plateb a monopolní svévoli je energetická soběstačnost a technologická decentralizace.

Právě decentralizovaná energetika a moderní technologie umožňují spotřebitelům vymanit se ze závislosti na přebujelé a předražené centrální síti. Progresivní platformy jako Smart Energy Share ukazují, jakým směrem se trh v reakci na selhání státních monopolů posouvá. Základním stavebním kamenem nové energetické reality je [sdílení elektřiny](https://smartenergyshare.com/sdileni-elektriny?utm_source=sdilenienergie&utm_medium=referral&utm_campaign=satellite-marketing), které umožňuje domácnostem, bytovým domům i firmám posílat přebytky z vlastních obnovitelných zdrojů sousedům nebo mezi vlastními provozy, a dramaticky tak srazit potřebu nákupu drahé energie ze sítě.

Pro komerční sféru a majitele průmyslových areálů představuje klíčový nástroj obchodování flexibility v kombinaci s velkokapacitními bateriovými úložišti. Z pasivních odběratelů, kteří pouze platí rostoucí tarify, se stávají aktivní hráči na trhu, kteří nabízejí své volné kapacity pro služby výkonnostní rovnováhy a inkasují za stabilizaci sítě zajímavé odměny. V době, kdy se ceny na velkoobchodních trzích prudce mění z hodiny na hodinu, je nepostradatelným pomocníkem také sledování toho, jak se vyvíjí spotová cena elektřiny, a její aktivní využívání pro automatické řízení spotřeby.

Celý případ nákupu Net4Gas slouží jako tvrdé varování pro každého, kdo se spoléhá na to, že stát vyřeší energetickou bezpečnost efektivně a hospodárně. Nevyřeší. Místo toho přesune miliardová manka na bedra koncových zákazníků. Pokud firmy a obce nechtějí zůstat pouhými plátci cizích dluhů, musí převzít kontrolu nad svou energetikou do vlastních rukou. Získat nezávislost vyžaduje kvalitní energetické poradenství, instalaci lokálních zdrojů a zapojení do komunitního sdílení. Závěry auditu Net4Gas jsou sice hořkým čtením, ale zároveň jasným signálem: budoucnost nepatří předraženým centrálním trubkám se státní garancí, nýbrž chytré, decentralizované a tržně řízené energetice.

Zdroje

- Energetický regulační úřad (ERÚ) – Cenová rozhodnutí v plynárenství - ČEPS, a.s. – Výroční zprávy a akvizice Net4Gas - oEnergetice.cz – Analýzy tranzitu plynu a dopadů akvizice Net4Gas - OTE, a.s. – Operátor trhu s elektřinou a plynem v ČR - TZB-info.cz – Plynárenská infrastruktura a regulované platby

Obchodujete s batteriovými úložišti nebo hledáte partnera pro flexibilitu a day trading elektřiny? SmartEnergyShare nabízí kompletní řešení pro BESS projekty od 50 do 250 kW — obchodování flexibility, SVR služby a IoT monitoring. Zjistěte víc →

Další články na toto téma najdete na: SmartEnergyShare.cz CNBC: Ceny plynu v Evropě by podle analytiků mohly překro... Vice o hourly energy